Vesmírné simulátory byly a jsou jedním z neobskurnějších žánrů simulátorů. Pokud sem nebudeme řadit bojové vesmírné simulátory jako např. Elite: Dangerous, pak v současnosti patří k nejznámějším Kerbal Space Program, Orbiter a Space Shuttle Mission 2007. Kerbal Space Program se zaměřuje spíše na stavění vlastního vesmírného plavidla, Orbiter je freeware simulátor s důrazem na fyzikální model a Space Shuttle Mission 2007 je simulátor raketoplánu včetně všech jeho systémů a reálných postupů. Právě ten poslední zmíněný mě zaujal ze všech nejvíc.
Po spuštění Space Shuttle Mission 2007 se dostaneme do poměrně střídmého menu. Můžeme upravit svůj profil, provést základní nastavení a pak si vybrat jednu z desítek dostupných misí. Celá mise je simulována od nastoupení astronautů do raketoplánu až po přistání. Je ale možné začít třeba až těsně před startem nebo pár minut před přistáním. Paleta misí je pestrá a najdeme tu téměř všechny historicky významné lety. Je možné tak zažít např. první testovací let, vypuštění a opravu Hubbleova teleskopu nebo výstavbu Mezinárodní vesmírné stanice.
Raketoplán lze ovládat pomocí několika samostatných 2D panelů, nebo se lze přepnout do virtuálního kokpitu. Jednotlivé přepínače a tlačítka ale nejsou z virtuálního kokpitu přístupné - po kliknutí na určitou oblast se opět dostaneme na 2D panel. Většina ovládacích prvků je plně funkční a má přímou vazbu na činnost hydraulických, elektrických, navigačních, komunikačních a dalších systémů. Při cestách na ISS je nutné umět používat dokovací systém, pro manipulaci se satelity je potřeba pracovat s robotickým ramenem. V některých misích dojde i na výstup do vesmíru (EVA), kdy je možné ovládat astronauty z pohledu první osoby.
V nastavení lze zvolit jednu ze tří obtížností. Při jednoduché obtížnosti vždy dostanete přesné instrukce kdy a co je potřeba nastavit, zmáčknout nebo přepnout. Naopak při těžké budete muset postupovat sami pomocí checklistů.
Asi nejzajímavější fází letu je přistání, kdy je potřeba raketoplán manuálně navést na správnou sestupovou rovinu a doplachtit na přistávací dráhu. Letový model mi připadá poměrně jednoduchý - raketoplán až příliš snadno a okamžitě reaguje na řídící povely a zdá se, že tu chybí i jakékoli atmosférické proudění vzduchu. Co naopak je zpracováno dobře je zvyšující se účinnost řídících ploch s klesající výškou.
Od grafického zpracování nelze čekat zázraky, hlavně když si uvědomíme, že simulátor už je přes 10 let starý. Textury jsou ve velice nízkém rozlišení, což obzvláště nepotěší při pohledu na Zemi z oběžné dráhy. Virtuální kokpit je až příliš hranatý a placatý a externí model raketoplánu také příliš neoslní. Co už se dá více omluvit jsou poměrně střídmé zvukové kulisy. Většinu času budete poslouchat pouze šumění ventilačního systému, do nějž občas vstoupí hlasová komunikace s řízením letu.
I přes nedostatky v grafice, zvuku a letovém modelu je Space Shuttle Mission 2007 velmi zajímavý počin. Pokud se zajímáte o kosmonautiku a upřednostňujete reálné postupy před "sandbox" přístupem, pak rozhodně mohu tento simulátor doporučit. Před koupí je možné vyzkoušet demo verzi, která je omezená pouze na první zkušební misi STS-1.
Již několik let je ve vývoji nová verze Space Shuttle Mission 2, která by především měla nabídnout lepší grafiku. Podle posledních zpráv by snad do konce tohoto roku měla být hotová beta verze.
Žádné komentáře:
Okomentovat