Abych řekl pravdu, mám velice rozpačitý pocit z této aerolinky. Jedná se o dceřinou společnost Ryanairu, takže nabízí víceméně stejné služby a podmínky přepravy. Její webové stránky jsou v podstatě totožné se stránkami Ryanairu - jen jsou laděny do červené barvy místo do modré. Ve vyhledávání letů se pak zobrazují všechny lety obou společností.
Prezentace aerolinky Lauda je velmi neurčitá. Už jen samotné jméno společnosti je zmatečné - nejdříve se jmenovala Laudamotion, pak si změnila název na Lauda (neplést ovšem s původní aerolinkou Lauda Air). Vypadá to, že ani marketingové oddělení nemá jasné instrukce, zda se snažit od své mateřské společnosti odlišovat nebo s ní splynout.
Přiznám se, že vídeňské letiště vůbec nemám rád. Nevím jak je to možné, ale zdá se mi vždycky strašně přelidněné. Utrpení začalo ihned při příjezdu do terminálu 1, kde jsem si musel vystát půlhodinovou frontu na odbavení. I přes čtyři vyhrazené check-in pultíky pro Lauda se fronta téměř vůbec nehýbala. Trochu mi zvedl náladu rychlý průchod pasovou kontrolou přes e-gate a bezpečnostní kontrola také zabrala jen chvilku. Pak už ale opět nastal mordor v podobě mačkání se v miniaturních prostorech před gatem v přízemí terminálu, odkud se jezdí autobusy k letadlům.
VIE-DUB, OE1340, A320
Rozpačité pocity pokračovaly i po vstupu na palubu. Interiér letadla byl šedý, uniformy palubních průvodčí byly v barvách připomínajících Wizz Air, pouze s miniaturním logem společnosti. Katalog, který jsem našel v kapse na sedadle, sice obsahuje základní informace o společnosti Lauda, ale nabídka občerstvení je naprosto shodná s Ryanairem.
Chvíli po startu z dráhy 29 a nastoupání do cestovní hladiny začala posádka nabízet jídlo a pití. Aktuální nabídka Ryanairu (a tedy i Laudy) se mi zdá velice rozumná, zejména v oblasti teplých jídel. Dal jsem si ratatouille za 6 euro a pomerančový džus za 3 eura. Džus byl v plechovce a chutnal uměle, ale k ratatouille jsem neměl žádné výhrady.
Zbytek letu již nepřinesl žádné další zajímavé momenty. Až po přistání v Dublinu jsem si všiml, že se tu začala stavět nová paralelní dráha v severní části letiště. Cestu terminálem už bych zvládl i poslepu, a tak celkem rychle se mi podařilo projít pasovou kontrolou, vyzvednout zavazadlo a zamířit na zastávku autobusu do Galwaye.
Let s Laudou byl zajímavým zpestřením, ale žádný hlubší zážitek ve mně nezanechal. Aspoň mám ale zajímavý zápisek v seznamu letů.
Žádné komentáře:
Okomentovat