Eurovíkend v Basileji pod křídly SWISS

Tak nějak jsem poslední dobou na sobě začal pozorovat, že už nevybírám letenky ani tak podle ceny a destinace, ale spíš podle typu letadla na lince. Už dříve jsem zvažoval možnost proletět se BAe Avro RJ100 do Basileje se Swiss European Air Lines. Když se tento rok znovu opakovala akční cena 1 589 Kč, řekl jsem si, že tentokrát už do toho půjdu. Přece jen už Avro pomalu dosluhuje, a tak další zaváhání už by mohlo znamenat poslední promarněnou šanci.

PRG-BSL, LX1461, RJ1H
V pátek 21.11. jsem se s dostatečným předstihem dostavil na letiště Václava Havla známé také jako Praha-Ruzyně, jak kdo chce. Check-in na samoobslužných kioscích pro Swiss nebyl k dispozici, tak jsem vyčkal na dvě hodiny před odletem, kdy se otevřely přepážky pro "manuální" check-in. Jelikož jsem vypadal asi o něco dobrodružněji než většina ostatních spolucestujících, oznámila mi paní, že let do Basileje je přebookován, a že mi může nabídnout buď let přes Frankfurt nebo do Curychu s přestupem na vlak. Docela mě to zaskočilo, a tak mi nakonec vystavila boarding pass do BSL bez místa s tím, že uvidíme, jestli se nakonec všichni pasažéři skutečně dostaví.

Prošel jsem tedy bezpečnostní kontrolou a začal v duchu přemýšlet, kterou variantu bych zvolil. Dokonce jsem to i konzultoval s "přítelem na telefonu". Nakonec se to vše ukázalo jako zbytečné, protože nakonec se jeden jedinec k odletu nedostavil a já tak nakonec musel letět přímo. Dokonce jsem dostal i místo u okna v přední části letadla, takže stěžovat jsem si skutečně nemohl. Odlet plně obsazeného letadla tak proběhl přesně na čas z dráhy 24.

Let Avrem trošku připomíná spíše let turbovrtulovým letadlem, protože probíhal v letové hladině 220 rychlostí asi 350 uzlů. Swiss je má v konfiguraci 2-3 s úzkými Recaro sedačkami. První řada byla určena pro business cestující, kterým hned po startu byly nabídnuty noviny, plnohodnotný oběd, víno, atd.. My ostatní v economy jsme se museli spokojit pouze s kusem pečiva namazaným máslem a nealkoholickým nápojem. Ačkoliv jsem slyšel mnoho stížností, že Avro uvnitř je velice hlučné letadlo, v přední části se mi to rozhodně nezdálo. Po zahájení klesání pak ještě letušky rozdaly všem cestujícím malou čokoládu. Swiss si tak drží i na krátkých evropských přískocích svůj standard ve službách na palubě.

Zanedlouho už jsme byli usazeni v ILS dráhy 15 letiště Basel-Mulhouse. Chvíli před dosedem jsem uslyšel známé "two hundred", "one hundred", "fifty", "forty", "thirty", "ten". Je to dokonce i slabě slyšet na videu výše. Přemýšlel jsem, jak je možné, že GPWS je slyšet i v kabině a pak jsem na to přišel - dveře do kokpitu totiž mají uprostřed a dole mříž. Dojeli jsme na stání, a já se pokusil při výstupu udělat fotku kokpitu, což se mi opět podařilo. Dozvěděl jsem se také, že přívod paliva do motoru se zapíná už při 10% N2, což je např. oproti Boeingu 737 o hodně menší hodnota. Výstup probíhal přes vysouvatelné přední schůdky, a autobus nás poté převezl před příletovou halu.

Jelikož jsem měl ještě hodně času, rozhodl jsem se, že z letiště půjdu do města pěšky. Díky cyklotrase vedoucí podél obou stran silnice k letišti to nebyl žádný problém. Ubytování jsem řešil formou Couchsurfingu. Můj hostitel mi mimo jiné ukázal centrum Basileje a navštívili jsme výstavu elektronického umění. Během jednoho víkendu jsem navštívil Francii, Švýcarsko i Německo, včetně místa, kde se všechny tři hranice těchto států stýkají (Dreiländereck). Basilej je sice pěkné historické město, ale nějaký hlubší zážitek ve mně nezanechalo. Všechny tři dny jsem měl štěstí na slunečné počasí s teplotami okolo 12°C.

BSL-PRG, LX1460, RJ1H
Na Euroairport v neděli 23.11. jsem dojel pomocí tramvaje číslo 1 a autobusu číslo 50. Cesta trvala asi 20 minut a lístek stál 4,20 CHF. Letiště je sice na území Francie, ale terminál je rozdělen na švýcarskou a francouzskou část. Hned po příchodu jsem se odbavil na samoobslužném kiosku. I když toto euroletiště obsluhuje pouze tři relativně malá města (Basilej, Mulhouse a Freiburg), rozlohou a provozem by se dalo zařadit i mezi středně velká. Jen hlavní terminál je čtyřpodlažní, a aby se člověk dostal od hlavního vstupu až ke gatu, musí ujít několik stovek metrů.

Od rána tu už stálo Avro ve Star Alliance livery s registrací HB-IYV, které, jak se nakonec ukázalo, bylo určeno právě pro let do Prahy. Nastupovalo se opět přes schůdky. Tentokrát již let nebyl tak plný, obsazenost bych odhadoval na takových 70%. Seděl jsem pro změnu v zadní části letadla, kde hluk byl mírně vyšší, ale stále snesitelný. Díky menšímu provozu i přes aktivní dráhu 15 jsme mohli vzlétnout z dráhy 33 a zamířit přes Stuttgart a Norimberk přímo do Prahy. 

Nad celým Německem bylo jasno, takže díky letové hladině 230 se jednalo o docela pěkný vyhlídkový let. Palubní servis byl naprosto totožný jako při prvním letu. Nad územím ČR se pak objevila neprostupná vrstva oblačnosti, ale to už jsme začali klesat a chvíli poté dosedli na dráhu 24 v Praze. Piloti museli trošku dupnout na brzdy, aby stihli výjezd přes pojížděcí Charlie. Po zajetí ke gatu ještě stihli oznámit, že Švýcaři vyhráli Davisův pohár.

Pak už jen zbývala cesta autobusem a metrem na Florenc a pak se Student Agency zpět do Brna. Celkově musím říct, že se jednalo o příjemně strávený víkend a mé vůbec první setkání s jednou z prémiových aerolinek (a také první let čtyřmotorovým letadlem). Můžete se těšit ještě na další dva příspěvky věnované spottingu na letišti v Praze a Basileji.