Díky české divizi IVAO se mi naskytla unikátní příležitost navštívit věžní simulátor v Praze, který provozuje Letecká škola ŘLP. Ten slouží k výcviku reálných řídících primárně na pozicích Tower, Ground a případně Delivery zejména na českých letištích.
Simulátor poskytuje téměř 360° rozhled z věže na veškerý pohyb na letišti. Byl jsem překvapen, jak moc jsou scenérie letišť detailní. Např. v Brně-Tuřanech jsou precizně vymodelovány nejen všechny letištní budovy, ale také okolí (třeba kostel v Tuřanech, silo v Chrlicích apod.). Stejně věrohodně působí i modely letadel, nosící reálné livreje. Řídícímu je k dispozici radarová obrazovka pro sledování přibližujícího se provozu, pozemní radar zobrazující pohyb na zemi, panel s meteorologickými údaji a velká dotyková obrazovka s elektronickými stripy. Komunikace s pseudopiloty probíhá přes headset ovládaný buď push-to-talk tlačítkem nebo nožním pedálem. Zvuk ze sluchátek byl zkreslený stejně jako u reálného rádiového vysílání, což hodně přidávalo na pocitu autentičnosti (kéž by toto nativně uměl IvAp a IvAc a nemuseli jsme používat TeamSpeak!).
Ačkoli jsem se těšil, že si zkusím zařídit na LKTB, bylo pro mě přichystáno cvičení se střední zátěží na letišti Praha-Ruzyně. Jeho součástí nebyl jen pravidelný provoz, ale také vzlet záchranářského vrtulníku a přetah letadla z hangáru na stojánku. Zastával jsem v podstatě funkci věže i groundu zároveň. Přilétající letadla se hlásila přibližně 15 km před dráhou, odlétající letadla si jen žádala o pojíždění. V provozu byla dráha 24, dráha 30/12 byla na vyžádání pro odlety.
Po krátkém briefingu se šlo rovnou na věc. Moje řízení dopadlo přesně jak jsem očekával - již po pár minutách jsem začal ztrácet přehled o provozu a jakž takž jsem dokázal dále vydávat povolení jen s nápovědou instruktora. Situaci mi ztěžoval i fakt, že nemám dobře zažitý systém pojezdových drah a stání na LKPR. V podstatě každá rádiová relace má být doprovázena určitou akcí se stripem daného letadla, na což jsem velmi často zapomínal. Nakonec asi hodinové cvičení skončilo pouze go-aroundem dvou letadel. Kdybych ale byl řízení ponechán napospas úplně sám, bylo by to ještě horší. Bylo toho na mě tolik, že jsem se ani nemohl pořádně kochat výhledem z věže.
Až na můj výkon byl ale celkově dojem z věžního simulátoru velmi pozitivní. Možnost vyzkoušet si používat systémy, které využívají i reální řídící letového provozu, si velice cením. Nakonec je nutné si uvědomit, že tento simulátor není žádná hračka pro komerční provoz, ale nástroj pro reálný výcvik. Pro mě se ale nic nemění - stále jsem duší více (virtuálním) pilotem, než řídícím. Závěrem bych rád poděkoval těm, jenž se podíleli na umožnění mé návštěvy na simulátoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat