Poté co jsem napsal recenzi na teleobjektiv Sigma, jsem chtěl něco napsat také o foťáku, na kterém jej používám. Ale co psát o 8 let starém modelu, o kterém toho bylo již tolik napsáno? Nakonec jsem se ale přece odhodlal sepsat pár vzpomínek, zkušeností a postřehů z používání této amatérské zrcadlovky.
Pokud chtěl člověk v roce 2005 pořizovat kvalitní digitální fotky, a přitom neutratit veškeré své úspory, v podstatě měl jedinou volbu - amatérskou DSLR. Nejpopulárnějším modelem v té době byl Canon EOS 350D, nástupce jedné z prvních amatérských zrcadlovek vůbec - Canonu EOS 300D. Set, který obsahoval tělo, objektiv Canon 18-55mm a battery pack stál v tu dobu asi 27000,- Kč. Srovnejme to s cenou Canon EOS 650D se stabilizovaným objektivem Canon 18-55mm IS II, který dnes stojí kolem 17000,- Kč.
Zastavím se na chvíli právě u battery packu. Ten dokáže prodloužit výdrž vložením buď dvou originálních baterií, nebo šesti tužkových baterií. Zároveň má také s ním být pohodlnější focení na výšku. Za celou dobu jsem jej ale použil asi jednou nebo dvakrát. Originální baterii jsem nepřikupoval a shromáždit 6 nabitých AA baterií je zbytečně složitý úkol. Navíc foťák je s ním mnohem větší a těžší, což není úplně žádoucí. Proto většinu času leží ve skříni.
Úctyhodný je fakt, že originální Li-Ion baterka vydržela těch 8 let, aniž by ztratila svou kapacitu. Pořád jsem schopen vyfotit 600-800 snímků na jedno nabití. Proto jsem ani nikdy neměl potřebu přikoupit náhradní baterii.
Snímač má 8 megapixelů, což se může zdát velmi málo oproti dnešním zrcadlovkám, dosahujících skoro 20 Mpix. Stejně jsem si ale nepořizoval žádný dražší objektiv, který by dokázal pořídit snímky detailnější, než oněch 8 Mpix. Proto mi rozlišení 3456x2304 naprosto postačuje. Citlivost ISO lze nastavit od 100 do 1600, přičemž od 400 už začíná být na fotkách zřetelně vidět šum. Většinou fotím na 100 nebo 200.
Co se týče dílenského zpracování - častým používáním se mi na většině míst odřela taková protiskluzová vrstva a zůstal jen hladký plast, což ovšem nijak nenarušuje vzhled nebo držení. Také některé nápisy u tlačítek skoro zmizely. Vyjímatelná očnice hledáčku se časem "vyjezdila" a už nedržela, takže už ji radši nepoužívám, stejně při focení přes brýle spíše zavazí. Před pár měsíci mi také přestalo fungovat podsvícení LCD displeje, kde se zobrazují nastavené parametry expozice, což při nočním focení docela dost vadí.
Barevný LCD displej je hodně malý, a tak prohlížení fotek na něm není kdovíjak pohodlné. Často fotka vypadá na malém displeji dobře, ale až na velkém monitoru teprve zjistím, že je buď rozmazaná, nebo že byla špatně nastavena expozice. Malý LCD displej je tak asi největší slabinou, která se projeví při každém focení.
Fakt, že doposud jsem zatím neměl mnoho důvodů koupit novější tělo svědčí o tom, že Canon EOS 350D byl ve své době nadčasovým modelem, který dokáže sloužit po mnoho let. Do této doby jsem vyfotil přes 50000 snímků, a závěrka stále funguje, i když právě tento počet se uvádí jako maximální životnost. Funkce, které nejčastěji v této době postrádám je natáčení videa, větší displej, větší ISO (nebo menší šum při stejném ISO), a možná i Live View. I tak ale se nejedná o věci, které bych musel mít hned. Nejdříve nechám svoje 350D v klidu dožít, a pak se budu rozhodovat co dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat