Ke konci školního roku 2009, jsem byl školou vyslán na mezinárodní studentský summit do Londýna, který se zaměřoval na Charlese Darwina a teorii evoluce. Hladký průběh akce zajišťovala česká pobočka British Council, která zároveň obstarala letenky s British Airways pro mě a další dva studenty z ČR.
Psal se 29. červen 2009, a toto datum už zůstane navždy zaryté v mé paměti, protože to byl den, kdy jsem poprvé letěl letadlem. Na terminál 1 ruzyňského letiště jsem dorazil se značným předstihem před desátou, a mohl se v klidu rozkoukat. Odlet byl až lehce po poledni. Jelikož jsme neprovedli online check-in, šli jsme k přepážce, kde jsme odevzdali zavazadla a dostali boarding pass. Místa jsme dostali úplně vzadu v letadle, já u levého okénka. Poté, co jsme prošli pasovou kontrolou jsme ještě měli chvíli času, tak jsme se jen tak procházeli po terminálu. Jakmile se čas odletu přiblížil, přesunuli jsme se k naší gate, kde už stál připravený Airbus A321 BA, na stání 1. Bezpečnostní prohlídka probíhala až těsně před vstupem do letadla.
Do letadla jsme nastupovali až mezi posledními cestujícími. Poté, co jsme prošli celým letadlem a usadili se na zadních sedačkách už začala prodedura vytlačování. Bezpečnostní instruktáž probíhala formou videa na obrazovkách nad sedačkami, zatímco jsme pojížděli na dráhu 06. Musím se přiznat že v tu chvíli se mě zmocnil trošku strach, i když jsem se létání nebál a těšil se. Přece jen to ale bylo něco neznámého... To už ale piloti přidali tah a akcelerace mě zatlačila do sedačky. Pocit, který létáním ve Flight Simulatoru nepoznáte... Airbus se odlepil od země a již v pár metrech nad dráhou jsme vlétli do nízké oblačnosti. Chvíli tak nebylo vidět vůbec nic, až pak vysvitlo sluníčko, a pod námi byla jen bílá jednolitá plocha.
Po dostoupání do letové hladiny se na obrazovkách objevila mapa, kde bylo možno sledovat průběh letu. Let mi připadal hodně hlučný, ale bylo to pravděpodobně tím, že jsme seděli až úplně vzadu. Krátce po dosažení letové hladiny začala posádka servírovat občerstvení - tehdy jsme dostali buď kuřecí, nebo sýrový sendvič, oplatku a něco k pití (já si dal jablečný džus). Nad Německem už začala oblačnost ustupovat, a za chvíli bylo krásně vidět na zem. Před klesáním bylo promítáno ještě jedno video, kde byly instrukce pro cestující, kteří přestupují na další let. Přiblížení na letiště Heathrow bylo také nádherné. Londýn jsme oblétávali ze severu, takže bylo krásně vidět centrum města. V té chvíli jsem úplně zapoměl fotit a jen si vychutnával ten nádherný pohled. Ani jsme nemuseli vyčkávat, a šli jsme rovnou na dráhu 09L. Přistáli jsme přesně na čas, pak ještě následovalo krátké pojíždění k terminálu 5, a rychlé opuštění letadla přistaveným rukávem.
Pasová kontrola proběhla rychle a bez problémů, naše zavazadla vyjela jako jedna z prvních, a tak jsme celkem rychle vyšli ven, kde už si nás odchytla pověřená osoba, aby nás dopravila do Imperial College, kde jsme byli ubytovaní.
Za čtyři dny jsme se vraceli domů, opět z terminálu 5 na Heathrow. Tentokrát jsme použili samoobslužný kiosek k odbavení, zvolili jsme si místa v letadle - tentokrát přibližně v zadní třetině letadla, a pak už jen odevzdali zavazadla u check-in desku. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou, kde došlo i na zouvání bot, a chvíli se pak procházeli terminálem. Naše gate byla tentokrát divně umístěna v přízemí na severní straně hlavního terminálu, což znamenalo jediné - k letadlu pojedeme autobusem. Nad Německem tehdy řádily silné bouřky, a náš let byl asi o hodinu opožděn. Nicméně autobus nás následně převezl na opačnou stranu terminálu, kde stál opět Airbus A321, do něhož jsme nastoupili po schůdcích. Místo u okna jsem přenechal kolegovi studentovi, a sám jsem zaujal místo u uličky. Následovalo dlouhé pojíždění na dráhu 27R, a start.
Občerstvení bylo stejné jako na předcházejícím letu, mapa na obrazovkách tentokrát byla spuštěna až v závěrečné fázi letu. Cestou jsme oblétávali bouřku, takže se naše celková uletěná vzdálenost mírně zvýšila. V Praze tentokrát bylo hezké počasí, přistáli jsme se značným zpožděním na dráhu 28 v pátečním podvečeru. Přijeli jsme opět na stání 1, a po krátké pasové kontrole a trochu delším čekání na zavazadla byla moje první cesta u konce.
Tehdy jsem přemýšlel, kdy se mi asi naskytne další příležitost někam letět. Za 10 let? Za 20? Ne, bylo to mnohem dřív, a to už další rok, kdy započalo mé low-cost létání - další retro trip report bude právě o něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat