Adrenalinová cesta z Brna do New Yorku v režii BMI Regional, Lufthansy a United Airlines

Mým dlouhodobým cestovatelským cílem bylo navštívit USA. A konkrétně jsem chtěl začít prohlídkou "Velkého jablka". Připadalo mi, že pokud chci skutečně vidět rozdíl mezi evropskými a americkými městy, právě New York a jeho mrakodrapy budou největším kontrastem vůči starému kontinentu.

Nějak mě moc nelákalo letět z Vídně s Austrian Airlines nebo z Prahy s Delta Airlines - přišlo mi to strašně obyčejné. Když začalo létat BMI Regional z Mnichova do Brna, namátkou jsem zkusil na stránkách Lufthansy vyhledat spojení BRQ-JFK. Občas jsem zahlédl i ceny kolem 12 tis. Kč za zpáteční letenku. To byla velice dobrá cena, ale přesto jsem si tehdy ještě na takový výlet netroufal.

Až tento únor jsem si řekl, že to oddaluji už hodně dlouho, a zkusil trochu pohledat v rezervačním systému Lufthansy. Našel jsem pozoruhodné spojení BRQ-MUC-EWR a zpět JFK-MUC-BRQ. Tam s Airbusem A350, zpátky s Airbusem A340-600. Týdenní výlet v červnu za 13 249 Kč. Sice se letenky do New Yorku dají v různých akcích sehnat za mnohem nižší ceny, ale tato varianta mi přišla mnohem dobrodružnější.

Ještě před nákupem letenky jsem si za 14 dolarů vyřídil povolení ESTA a pár týdnů po nákupu letenky ubytování přes Airbnb v Jersey City kousek od Manhattanu. Pokoj s vlastní koupelnou na sedm nocí mě stál 6 356 Kč.

Už když jsem letenky kupoval, tak jsem věděl, že jdu do rizika. BMI Regional někdy let z Brna prostě zrušilo. Na jaře ale těchto zrušených spojů značně přibylo, a ještě týden před odletem k tomu došlo opět. Na klidu mi to moc nepřidalo. Také jsem věděl, že v Brně sice umí do cílové destinace odbavit zavazadlo, ale nikoliv pasažéra. To se potvrdilo i v online check-inu. Po zadání čísla letenky pouze vyběhla hláška, upozorňující, že na tento let nelze provést check-in online a je třeba navštívit příslušnou odbavovací přepážku na letišti odletu.

BRQ-MUC, BM1734, E135

Na letiště jsem přijel asi hodinu a tři čtvrtě před odletem. Check-in přepážka se otevřela hodinu a půl před odletem. Tam jsem odevzdal své zapsané zavazadlo a dostal boarding pass na let do Mnichova. Vidět na baggage tagu nápis EWR byl hodně zvláštní pocit - přemýšlel jsem, kolik asi lidí létá z Brna podobné dálkové lety.

Nervózně jsem sledoval FlightRadar a docela se mi ulevilo, když jsem viděl Embraer vzlétnout z Mnichova. Přílet i odlet byl nakonec přesně na čas. Embraer 135 je nejmenší dopravní letadlo, ve kterém jsem zatím letěl. Konfiguraci sedadel má 1-2 a strop je tak nízký, že i lidé průměrného vzrůstu musí procházet uličkou se sklopenou hlavou. Seděl jsem úplně vzadu u motorů, což je asi nejhlučnější místo v kabině, ale na hodinovém letu se to dalo vydržet. Po startu letuška rozdala občerstvení v podobě preclíku, oříškového mixu a nápoje.

Po přistání v Mnichově jsme zajeli na stání poměrně daleko od terminálu, takže cesta autobusem pak zabrala asi 10 minut. Ihned po vchodu do tranzitní části terminálu 2 jsem zamířil k Lufthansa Service Center, kde jsem si na kiosku vytiskl boarding pass na let do Newarku. Pak jsem ještě musel na přepážku, kde jsem ukázal ústřižek baggage tagu, aby mi sesynchronizovali zavazadlo s mým následujícím letem.

Přestup nebyl úplně nejjednodušší, ale měl jsem na něj tři hodiny. Nejprve jsem musel projít pasovou kontrolou do části terminálu pro lety mimo Schengen. Pak jsem se podzemním vláčkem přepravil do oddělené části terminálu na východním konci letiště. A nakonec speciálně pro lety do USA je potřeba projít ještě jednou kontrolou cestovních dokladů.

MUC-EWR, LH412, A350

Na svůj gate jsem dorazil se značnou rezervou. Nástup začal přesně na čas. Usadil jsem se na své místo v zadní části economy kabiny novotou vonícího Airbusu A350. Ta je v konfiguraci 3-3-3. Když se ozvalo "boarding completed" a já zjistil, že mi chybí další dva sousedi, začal jsem se radovat. To ale bylo předčasné. Chvíli potom totiž zhasla všechna světla v kabině a přestala fungovat klimatizace. Po minutě nebo dvou se vše vrátilo do normálu, ale za chvíli se ozvalo hlášení z kokpitu - kapitán ohlásil, že mají problémy se softwarem, který je nutný na transatlantický přelet, a že se snaží s techniky závadu odstranit. Po dalších patnácti minutách jen suše oznámil, že to nevypadá dobře, a že zvažuje variantu přesunu do náhradního letadla. Navíc se v dáli začalo na obloze černat a vypadalo to, že se sem řítí pořádná bouřka.

Asi po hodině nakonec kapitán vydal povel k opuštění letadla s tím, že se budou co nejrychleji snažit připravit náhradní letadlo. Personál u nástupní brány nám po chvíli rozdal vouchery v hodnotě 5 euro na nákup občerstvení. To už ale bouřka dorazila se vší parádou. Po další hodině čekání nám bylo oznámeno, že let LH412 je zrušen.

Všichni spolucestující včetně mě rychle zamířili na nejbližší Lufthansa Service Center. Nejdřívější let do New Yorku byl až zítra ráno s United Airlines. Po přebookování mi byly ještě vystaveny vouchery na hotel, taxi a večeři na letišti v hodnotě 20 euro. Takže jsem se navečeřel, před terminálem si mávl na taxík a zamířil do hotelu, který se nacházel na východním předměstí Mnichova, asi 20 minut cesty od letiště. Odbavené zavazadlo jsem se rozhodl nechat na letišti, protože kdoví, jak dlouho bych na něj musel čekat. Stejně jsem ty nejnutnější věci měl u sebe v příručním.

MUC-EWR, UA31, B763

Tak další den budíček v 6:00 a jdeme to zkusit podruhé. Taxikář, který mě vezl na hotel, se nabídl, že mě odveze i další den na letiště. Svůj slib splnil. Hned po příjezdu do terminálu 2 jsem zamířil na check-in přepážku United Airlines. Zde jsem musel absolvovat tradiční výslech - kam jedu, proč, a tak dále. Přestupem z Brna jsem se tomu vyhnul, ale teď jsem okusil "plnou verzi". Nakonec jsem ale přece jen dostal boarding pass a povedlo se mi vysvětlit situaci s odbaveným zavazadlem, které na letišti nocovalo. A pak projít bezpečnostní kontrolou, pasovou kontrolou a ještě jednou dodatečnou kontrolou dokladů. Vláček tentokrát nebyl potřeba, gate se nacházel v části přidružené hlavnímu terminálu.

Boarding opět začal přesně na čas, tentokrát se dokonce povedlo i vzlétnout. Bylo plno do posledního místa, což bylo zapříčiněno primárně včerejším zrušeným letem. Boeing 767-300 při pohledu zvenku vypadal, že už něco zažil, ale interiér vypadal relativně moderně. Dokonce bylo k dispozici i Wi-Fi připojení, ale jen za poplatek. Staré nebylo jen letadlo, ale i posádka - to ale u amerických leteckých společností údajně bývá normální. Ještě během vytlačení ze stojánky nám byly rozdány formuláře s celní deklarací. Chvíli po startu pak začal občerstvovací servis - nějaké preclíky, nápoje, chvíli poté oběd, zmrzlina a před přistáním ještě teplý sendvič.

V Newarku jsme byli ještě chvíli před plánovaným příletem a imigračními formalitami jsem se nezdržel více jak 15 minut. Zavazadlo už na mě čekalo na pásu, takže bezstarostný pobyt v USA mohl začít. Protože jsem byl docela unavený a neměl jsem energii na řešení přesunu hromadnou dopravou, nakonec jsem se nechal na ubytování zavézt taxíkem.

Celkem jsem měl v New Yorku k dispozici 5 celých dnů, které jsem využil například k návštěvě Empire State Building, One World Observatory, Brooklynského mostu, Central Parku nebo Times Square. Také jsem se zajel podívat na Coney Island a Staten Island. A nemohl jsem vynechat ani Intrepid Sea, Air & Space Museum.

JFK-MUC, LH411, A346

Poslední den pobytu už jsem využil pouze k přesunu na letiště JFK na večerní let zpět do Mnichova. Měl jsem spoustu času, a tak jsem využil kombinaci vlaku PATH z New Jersey, metra a vlaku AirTrain. Terminál 1 na letišti JFK je starý, nepřehledný, a nefunguje tu Wi-Fi. Na check-in přepážce jsem oznámil, že letím do "bí ár kjú érport" (protože Brno jen každého zmate), odevzdal zavazadlo a dostal hned oba boarding passy na oba dva lety. Proč to v New Yorku jde ale v Brně ne?

Čekal jsem důkladnou bezpečnostní kontrolu, ale byla rychlá a bezproblémová. Mnohem rychlejší než na většině evropských letišť. Možná jsem ale jen měl štěstí. Překvapilo mě, že tu na skeneru zavazadel vůbec neměli plastové košíky, vše se nechávalo v zavazadle (dokonce i notebooky). Za bezpečnostní kontrolou už se nacházel nepříliš velký a přelidněný tranzitní prostor.

Nástup do Airbusu A340-600 byl velmi rychlý, a tak vytlačení začalo ještě pár minut před plánovaným časem odletu. Pak jsme ale na zemi pojížděním a postáváním strávili asi půl hodinu, protože zrovna došlo ke změně drah v používání. Interiér letadla vypadal moderně, téměř srovnatelně s Airbusem A350. Wi-Fi bylo opět k dispozici pouze za příplatek. Seděl jsem kousek od schodů do podpalubí, kde se nachází záchody. Musel jsem tak skoro neustále poslouchat, jak letušky napomínají cestující, aby při čekání nestáli na schodech.

Servis byl na economy třídu dle mého názoru nadstandardní. Chvíli po startu jsme dostali vlhký horký ubrousek a poté večeři. Příbor byl sice malý, ale kovový! Jídlo bylo o poznání chutnější, než v United Airlines. Před přistáním ještě jednou ubrousek na osvěžení a snídaně skládající se z muffinu, tyčinky a ovoce.

V Mnichově jsme přistáli o patnáct minut dříve, než bylo plánováno. Měl jsem tak víc než tři hodiny na přestup. Tentokrát stačilo už jen projít pasovou kontrolou.

MUC-BRQ, BM1733, E135

Gate pro let do Brna se nacházel v nižším patře stejné části terminálu. Letiště v Mnichově je dobře vybavené, je tu dostatek prostoru a místa na sezení, u sedadel jsou zásuvky 220V i USB na dobíjení, jsou tu i speciální relaxační zóny. Čekání proto uběhlo docela rychle.

Během čekání jsem zjistil, že spoj do Brna byl před dvěma dny opět zrušen, což mě opět trochu znervóznilo. Naštěstí tento den se žádné rušení nekonalo. Autobus nás opět odvezl přes celé letiště na stojánku k Embraeru E135. Pak už jen krátké pojíždění, vzlet, a v poledne jsem byl konečně doma v Brně.

Vystoupil jsem z letadla, pěšky došel do terminálu a za minutu se rozjel zavazadlový pás. Moje zavazadlo vyjelo hned jako první, tak jsem je vzal, vyšel před terminál na zastávku autobusu E76 a za chvíli se již vezl do centra.

Závěrem musím říct, že i přes patálie se zrušeným letem se jednalo o povedený výlet. Sice jsem se neproletěl s Airbusem A350, ale věřím, že příležitost budu mít ještě někdy v budoucnu. Pobyt v New Yorku jsem měl kratší jen o půl dne. A i samotná cesta byla o to větším zážitkem.