Po dlouhé době jsem byl vyslán na služební cestu. O co delší ale bylo čekání, o to atraktivnější byla destinace - druhé největší město Norska ležící na západním pobřeží a vstupní brána k fjordům - Bergen. Sice sem létá Norwegian přímo z Prahy, ale kvůli nevyhovujícím časům jsme s kolegy nakonec zvolili nepřímé lety - tam s KLM z Vídně přes Amsterdam a zpět do Vídně s Norwegian přes Oslo.
Vídeňské letiště je mezi Brňáky velmi oblíbené, ale já jsem se bez něj až do teď obešel. V současném stavu dálnice D1 je ale přece jen rychlejší cesta do Schwechatu než do Ruzyně. Den před odletem jsem provedl online check-in a do mobilu mi přišel boarding pass s QR kódem. Stejně jsem si ale po příjezdu na letiště ještě vytiskl papírovou verzi v samoobslužném kiosku. Na odevzdání zavazadla jsme museli čekat skoro půl hodiny, odbavovací pracovníci nebyli zrovna nejrychlejší.
S více než dostatečnou časovou rezervou jsme dorazili k bráně C39, kde už čekal Boeing 737-800 KLM. Na přestup v Amsterdamu jsme měli podle letového řádu jen 45 minut a nejbližší místo k přednímu východu bylo až na úrovni křídla. Sice jsem tedy neměl moc dobrý výhled, ale zase jsem nechtěl ztrácet drahocenný čas při přestupu, kdybychom měli zpoždění. Vzlétli jsme relativně na čas z dráhy 29 a kousek před Plzní jsme dosáhli cestovní hladiny. V ceně letu bylo i občerstvení v podobě malého kousku bábovky a libovolného nealkoholického nápoje.
Chvíli před zahájením klesání za mnou přišla letuška a sdělila mi gate odkud nám poletí letadlo do Bergenu. Také řekla, že o nás ví, ale že se nemáme nikde zdržovat např. nakupováním. Kvůli silnému jihozápadnímu větru jsme přistávali na dráhu 22, kterou normálně využívá jen provoz všeobecného letectví. Během finálního přiblížení jsme letěli přímo nad centrem Amsterdamu. Výhodou také byl mnohem kratší čas pojíždění než kdybychom přistáli na Polderbaan.
AMS-BGO, KL1187, E190
Let do Bergenu byl zpožděn o 20 minut, takže nakonec jsme vše v pohodě stihli, i když cesta mezi gaty nám zabrala skoro čtvrt hodiny. Po usazení do Embraeru 190 nás čekalo krátké pojíždění a vzlet z dráhy 24. Místo bábovky byl tentokrát servírován sendvič.
Během klesání k Bergenu jsme prolétli několika menšími turbulencemi. Přistávali jsme na dráhu 17, takže cestujícím sedícím vlevo se naskytl krásný výhled na centrum Bergenu. Výdej zavazadel je nyní v novém terminálu 3, který byl nedávno otevřen. Náš Embraer ale přijel ke gatu ve starém terminálu, odkud je to do toho nového trošku delší cesta.
Do hotelu jsme pak došli pěšky, protože se nacházel pouhých 500 metrů od letiště. Co se týče mimopracovních aktivit, v pondělí jsme si vyšlápli na nejvyšší ze sedmi kopců kolem Bergenu - Ulriken (643 m.n.m.). Ve středu jsme zajeli do centra Bergenu a také jsme pěšky zdolali vrchol Fløyen (320 m.n.m.). Do Bergenu se dá dostat z letiště tramvajovou linkou, která jede asi hodinu a stojí 37 norských korun (jednosměrný lístek). Ve čtvrtek jsem pak asi hodinu spottoval na letišti.
BGO-OSL, DY611, B738
V hotelu u recepce měli samoobslužný kiosek, takže jsem si baggage tag a boarding pass vytiskl zde. Pěšky jsem pak došel do mlhou zahaleného terminálu 3. Na samoobslužném baggage drop-offu jsem odevzdal zavazadlo a vcelku rychle prošel bezpečnostní kontrolou. Terminál 3 ještě září novotou, je prostorný a dobře prosvětlený. Na několika místech si tu lze napustit láhev pitnou vodou, což považuji za velké plus.
Nástup do letadla proběhl rychle a efektivně, cestující v přední části letadla nastupovali jetwayem, cestující v zadní části pak přistavenými schůdky u zadních dveří. Odstartovali jsme z dráhy 35 a zamířili na východ. Let byl tak krátký, že posádka ani nenabízela občerstvení a Wi-Fi připojení nebylo dostupné.
V Oslu jsme přistávali na dráhu 01L, přičemž během přiblížení byl po pravé straně krásný výhled na centrum města. Výstup opět probíhal předními i zadními dveřmi zároveň.
OSL-VIE, DY1632, B738
Na přestup v Oslu jsme měli asi hodinu a půl, takže nebylo kam spěchat. Z vnitrostátní části terminálu v západním okraji jsme museli přejít do mezinárodní části ve východním okraji. Design terminálu mi přišel hodně podobný tomu v Bergenu, ale bohužel možnost dopustit si láhev vodou tu nebyla.
Nastupovalo se opět předními i zadními dveřmi a zanedlouho už jsme rolovali na dráhu 01R. Chvíli po startu se mi podařilo připojit se na Wi-Fi. Ačkoli načítání stránek bylo relativně svižné, se streamováním hudby v bitratu 96 kbps jsem měl problémy - zasekávání bylo tak časté, že to nebylo použitelné. Jako občerstvení jsem si za 85 norských korun koupil krůtí sendvič a pomerančový džus. Během klesání se mi naskytl pohled na Brno. Je to zajímavý pocit, být tak blízko od domova, a přitom mít před sebou ještě minimálně tři hodiny na cestě.
Ve Vídni jsme přistáli na dráhu 16. Tentokrát už se vystupovalo jen předními dveřmi. V páteční odpolední špičce bylo letiště docela přelidněné, zejména u výdeje zavazadel a v příletové části terminálu. Kolega nenašel své zavazadlo u výdejního pásu, takže ještě jsme museli chvíli čekat, než vyřídí reklamaci.
Doufám, že do Norska se ještě v budoucnu vrátím. Jako ochutnávka tato služební cesta určitě nebyla špatná, ale neuškodilo by mít čas na nějaké delší pěší výlety.
Žádné komentáře:
Okomentovat